Zobrazují se příspěvky se štítkemkamarádi. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkamarádi. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 5. dubna 2016

Vyprahlá


Většinou to nevnímám, jen občas si to uvědomím. Když jsem na návštěvě v Česku. Nebo když se v mé blízkosti objeví někdo, kdo mluví česky a zdá se, že je ochoten mi naslouchat. To najednou zvednu stavidla a zaplavím dotyčnou (protože jde většinou o ženy) vodopádem řeči. A je jedno, co jí zajímá, protože já mám názor na všechno. Nejúspěšnější je samořejmě mluvit o rodičovství, zejména s někým, kdo s tím nemá zkušenosti a netuší, jak příšerné je mít mimiko. Ale mám i jiná témata. Nedávno nám petrův kolega dohodil českou slečnu hlídačku, té jsem vyprávěla, kde sehnat v SF chleba podobný českému a jaká jsou tu zdravotní pojištění. Další oblíbená témata jsou "budeme se vracet do ČR?", školy a neškoly, jak je v SF draho, jak jsou Američani tolerantní k lidem s přízvukem a Češi ne, jak nám chybí sníh a jak nemáme v SF žádné skutečné kamarády (neumím kamarádství budovat a udržovat).
Vždycky když takhle na někoho sputím lavinu svých názorů, tak si pak zpětně říkám, co to způsobuje. Zdá se mi, že je to jazykem, ale zároveň mne to mate. V angličtině už si připadám poměrně pohodlně, ale stejně jsem zatím nenašla nikoho, u koho bych měla pocit, že si máme co říct. Zato jakmile v češtině někdo naznačí, že by i poslouchal, co říkám, tak prostě jedu hlava nehlava. Zatím nevím co s tím.