pondělí 7. června 2010

Konec školy

Poslední školní den byl čtvrtek 27.5. Ovšem to, že se blíží konec jarního semetru bylo poznat už od ponděla. Už od pondělí se na chodbách objevovaly stoly s jídlem, kolem kterých se tísnili lidé a snažili se ulovit si něco na talířek. Takhle jsem se zúčastnila rozlučkové žranice na hodině Psaní všemi deseti, na hodině PowerPointu i na hodině Psaní na numerické klávesnici. Všude vládala veselá nálada a moc už se neučilo. Já jsem úspěšně dokončila všechny tři zmíněné kurzy, kromě Psaní všemi deseti jsem získala všude za A a už potřebuji jen tři předměty k tomu, abych získala certifikát Business Office Support Skills, který se dá získat během jednoho semetru. Já na to ovšem potřebuji semetry dva, protože jsem se zapojila pozdě a taky jsem si na tři týdny odskočila do ČR, takže jsem nemohla odchodit dvoutýdenní předmět Customer Service. Jen si nejsem jistá, jestli když daný certifikát získám, tak to dokazuje, že jsem děsně schopná a umím nebo to naopak ukazuje, že jsem lempl, který pro běžné kancelářské dovednosti potřebuje školu. A to ani nemluvím o tom, že na klávesnici sice teď zvládám psát všema deseti, ale pořád ještě ne rychlostí 35 slov za minutu, zatím jen nějakých 28 slov za minutu a to jen když jsem rozepsaná a na školní klávesnici (např. doma na notebooku je to výrazně horší). Naše ESL třída vybrala peníze na dárek pro paní učitelku. Já, Bea a Samatha jsme byly pověřené něco koupit. První plán byl koupit nějaký náhrdelník, paní učitelka často nosí korále z polodrahokamů. Dostaly jsme 100 dolarů a vyrazily jsme na nákup. Ukázalo se, že buď jsou v nabídce náhrdelníky za více než 200 dolarů, které jsou těžké a příliš masivní, nebo korále za pár šupů, které vypadají velmi levně. Kromě toho jsme nebyly schopny se dohodnout, co by se jí vlastně líbilo a beztak jsme nenašly nic, co by se líbilo aspoň nám. Nakonec jsme rezignovaly a usnesly jsme se, že koupíme dárkový poukaz do Macy's za 100 dolarů. A nějakou shodou okolností zůstaly peníze u mne. Jenže já jsem se nechala ovlivnit Petrem, který tvrdil, že dárkový poukaz je neosobní a usoudila jsem, že když mám peníze, tak mám i rozhodovací právo. Takže když jsem u Civic Centra našla stánek, kde prodávali polotovarové korále, navlečné korále bez zapínání, tak jsem koupila pěkné zelené kameny, k tomu bavlnku a večer jsem strávila navlíkáním. Celkově to vyšlo asi na 20 dolarů, takže za zbytek jsem koupila čokoládu, kytici a dárkový poukaz Macy's za 60 dolarů. Rozlučková hodina ESL byla fajn, paní učitelka byla celá dojatá a říkala, že se jí naše třída hrozně líbila, protože komunikujeme jak s ní, tak mezi sebou, že jsme byli schopní vytvořit ve třídě přátelství a že jsme na sebe navzájem hodní a že to rozhodně není v každé třídě. A já naivka jsem si myslela, že je to takhle v USA vždycky. Zjevně ne, o to víc mne těší, že jsem měla štěstí. Se třídou jsme si navzájem vyměnili kontakty a plánujeme se kvůli angličtině scházet i během letního semestru, kdy není škola. Jen škoda, že si někdo vymyslel setkání 3x týdně, což bez programu, myslím, brzy lidi omrzí.