sobota 15. května 2010

Když začnou kvést akáty, tak berou úhoři

Nabídla mi Eva, jestli prý se nechci přidat k výletu do moravského sklípku. Chtěla jsem. Takže včera odpoledne jsme nasedly 4 dámy do autobusu a odjely jsme do Novosedel. Pan vinař nás uvítal, zavedl nás do malého sklípku a postupně nám dal ochutnat 5 vín. Pro mne bylo zajímavé, že nám víno podával z koštýře. Co se týče vína, tak jsem zjevně ztratila představu o tom jak vína chutnají. Všechna vína mi připadala vcelku nekonfliktní. Pro večer jsme zvolily Ryzlink rýnský, loňský sběr, zjevně bez přívlastku. Přesunuly jsme se do popíjecí místnosti, dostaly jsme obloženou mísu, a mohly jsme se začít veselit. Pan vinař jednou za čas odešel, vrátil se s koštýřem a naplnil asi litrový džbán na stole. Víno při tom pěkně pěnilo. Nemáme tušení kolik džábnů jsme vypily, ale jsme přesvědčené, že 10 jich bylo určitě. Pan vinař popíjel zdatně s námi a po čase si přizval kamaráda zpěváka, který měl zřejmě dobarvit kolorit. Zpěvák byl veselá kopa, vykládal nám různé vtipy a moudrosti, třeba kdy berou úhři. Brzy se oba pánové pustili do zpěvu. Což by nevadilo, zpěvák měl mocný hlas, ale zpívali písně, které jsme v životě neslyšely. Při jejich zpěvu jsme se nemohly moc bavit, jednak by to bylo neslušné a jednak bychom se stejně navzájem neslyšely. Ale budiž. Na závěr jsme každá daly vinaři 200 korun a nechaly jsme se odvézt mladším bratrem jedné z nás do Brna. Ostatně Brno... Brno je parádní. Trvale pracuju na tom, abych tohle město měla ráda. Zažvám tam jen hezké věci. Ve středu jsem byla v hospodě s Okouny, což je vždycky milé. Ve čtvrtek jsem sehnala dvě knihy, které jsem si chtěla v ČR odvézt a které jsem v Praze sháněla neúspěšně. Je hrozně legrační jak člověk chodí po knihkupectvích a vždycky dostane negativní odpověď, nejčastěji "To jsme ani nikdy neměli", občas "Měli, ale už nemáme" a jak si na to, tak už zvykne. Potom ho jednoduchá odpověd "Ano, máme" úplně vykolejí a nevěří vlastním uším. Jednu knihu jsem koupila v antikvariátu a pán byl tak milý a příjemný a já jsem z toho měla tak dobrou náladu, že jsem si říkala jestli já náhodou nechci mít antikvariát. To musí být skvělé trávit celý den mezi starými knihami. A ve čtvrtek večer jsem šla na FI na filmový festival, kde jsem se parádně pobavila nad špatnými filmy a potěšila dobrými filmy. V hospodě jsme pak dlouho do noci řešili, co všechno o filmech víme. A zjistila jsem, že jsem na dočasné bydlení docela nenáročná. Stačí mi pokoj s matrací a wifi.