úterý 11. května 2010

Prý jsem v té Americe vyměkla

Osobně si spíš myslím, že dotyční spíš zapomněli, jak jsem rozmazlená a panovačná (super kombinace), takže je setkání se mnou po půl roce překvapilo. Prý nežeru maso a nechápu vtip. Inu, může být, možná jsem fakt ztratila smysl pro humor. Slyšela jsem to ostatně z více stran. Možná to chce jen čas, abych si zase zvykla. Ale že nežeru maso, to by mohla být i pravda. Nevím přesně čím to je, ale většina jídel v českých restauracích mi připadá přesolená. Že bych tak málo solila? Nicméně kromě změn k horšímu se mi zdá, že jsem zaznamenala ještě jednu změnu. Lépe snáším zimu a hůře snáším přetopeno. V Praze bydlím u Lva, v paneláku. Tam se tak nějak pořád topí a já pořád větrám. Teď už jsem dokonce zavedla spaní při otevřeném okně. Což je u mne v květnu záležitost skutečně nevídaná. Volné pondělí jsem využila k nákupům, focení a praní prádla. Na Korunní je veřená prádelna. Těšila jsem se, že si vyperu oblečení v poctivé české pračce, ale převezli mne, protože tam měli ty divné americké pračky. Ale zároveň tam měli pohodlné americké sušičky. Za hodinu jsem měla vypráno a usušeno. Za rohem, na Francouzské 11, jsem si nechala udělat náušnice z rybiček a taky dva náhradní náušnicových páry háčků z chirurgické oceli. A protože mi to udělali do konce dne, tak je musím veřejně pochválit. Tři páry háčků za tři stovky. Stavila jsem se v Saint Tropez na zákusek a večer jsem pak strávila příjemným povídáním s kavárníkovými v Al Cafeteru. Kromě toho jsem jim tam nechala svoje fotky z výstavy, takže kdyby se na ně chtěl někdo podívat nebo třeba i nějakou koupit, tak jsou tam.