pondělí 17. května 2010
Před odletem
Takže... 3 týdny potkávání s kamarádama. Vyčerpávající to začalo být poměrně záhy. Taky jsem brzy zjistila, že nestíhám. Pořád jsem tak nějak chodila pozdě na srazy a trávila s lidmi méně času než bychom bývali chtěli. Samozřejmě jsem nestihla všechny, ale stihla jsem toho hodně. Myslím, že moji chlastací kamarádi si ani neuvědomují, jaké měli štěstí, že mne po doby trvání vody viděli několik dní v kuse. Nikomu jinému se to nepoštěstilo. A teď sedím na letišti a hrozně se těším domů. Domů, kde je Petr a kočky a moje domácnost. Nakoupila jsem spoustu důležitých věcí, které se v SF nedají koupit, třeba studentskou pečeť nebo miňonky. Bohužel jsem se tím ale dostala 6 kg nad váhový limit. Petr mi tvrdil, že to mám všechno nechat v ČR, ale nejtěžší věci, med a brněnskou knihu, jsem prostě v ČR nechat nemohla. Takže jsem něco přenechala jednomu z Petrových kolegů a knihy jsem narvala do příručního zavazdla. Na přepážce vedle mne poručila slečna zákazníkovi ať položí svoje příruční zavazadlo na váhu a když se ukázalo, že má 12 kg (jako moje), tak mu poručila ho odbavit. Byla hrozně přísná a dost protivná. Já jsem měla na odbavení velikánský kufr, který vážil přesně 22,9 kg a malý kufřík jsem vážit nemusela. Asi jsem vypadala poctivě. Jo a vložila jsem si na blog odkaz na RSS. Kdyby někoho nebavilo kontrolovat, jak často píšu.